Adaptačním obdobím v Mozaice procházejí nejenom nové děti, ale i začínající členové týmu. Po několika úvodních týdnech jsme dali své postřehy společně dohromady s kolegy, kteří jsou v Mozaice také noví.
První dny a týdny mnohé z nás překvapily intenzitou a rychlostí. Byly plné vzrušení, radosti, nováčkovské nervozity a vhledů, jak to v Mozaice chodí. Většina z nás zažila spoustu momentů, kdy jsme jen žasli nad tím, jak je Mozaika živá. „To opravdu může být škola tak dynamickým prostředím?“
Již během léta bylo ve škole plno lidí a pohybu. V kancelářích a prostorách školy probíhala školení pedagogů a personálu a nejrůznější přípravy. V Mozaice není jen jedna ředitelka, ale také další vedoucí týmů, kteří pečují o školku, školu, skupinu dospívajících a administrativně-provozní zázemí. Tito vedoucí předávali dále do týmů dovednosti, které získali na kurzu vedení efektivních porad. Všichni jsme se sešli během celodenního pásma poradních kruhů. Poznali jsme se i osobně. Hned jsem věděla, za kým v Mozaice zajít, s kým si budu rozumět. Myslím, že všichni vnímali i to, že jde o podnětné prostředí nejen pro žáky, ale pro pedagogy samotné, a pokud něco potřebuješ, tak se nemusíš bát požádat o pomoc.
„Součástí mé práce v Mozaice je i pozorování, jak to ve třídě funguje. Třídu bych přirovnala k mraveništi – pohyb různých skupin v různém směru, každý ví, co má dělat. Tvoříme společný celek, kde má každý své místo. Menší žádají o pomoc starší, jsou vedeni k samostatnosti. Pracujeme individuálně i ve skupinách. Ve třídě rozhodně není ticho, ale atmosféra je určitě vhodná k podnětnému a plně rozvíjejícímu učení.“ říká o svých prvních týdnech asistentka Katka.
Michal, učitel dospívajících, dodává: „Že jsou studenti programu Montessori samostatní, jsem věděl dopředu a těšil se na to. Přesto mě to ale překvapilo. Když jsem jako nový člen potřeboval něco zjistit, stačilo se jich zeptat. Často jsem si připadal, že v tom, jak to v Mozaice chodí, školí oni mě. V dobrém. Pečují o to, co za několik let vybudovali.“
V týmu máme také Báru, která učí španělštinu a v odpoledních aktivitách dětem nabízí možnost rozvoje osobnosti v oblasti tance. Mozaiku popisuje jako: „přátelské velmi kolegiální prostředí, kde má každý na zřeteli to nejlepší pro děti, kolegy, ale nezapomíná na sebe. Mozaika mi připomíná krásnou loď, kde se nachází různorodí lidé, kteří pracují na svých úkolech, ale rádi pomáhají druhým, a především všichni plují stejným směrem!“
V otevřené atmosféře Mozaiky se nám pracuje a žije dobře. Co si člověk může víc přát, než chodit do práce s úsměvem?
Anežka Charvátová
